Vrtání – vyhrubování – vystružování
Kdyby vám někdo svěřil, abyste zhotovili dřevěný plot na zahradě, a vy byste byli nuceni přišroubovat opěrné latě pro dřevěné plaňky mezi nosné ocelové zabetonované trubky, pravděpodobně by vám stačila docela obyčejná ruční vrtačka a vrták, s jehož pomocí byste odvrtali otvory ve dřevě i v oceli. Otvory by byly sice poměrně nepřesné, nebyly by dokonale kruhové a jejich povrch by byl poměrně drsný, ale pro to, abyste jím provlékli šroub a dotáhli jej maticí, to bohatě stačí.
Něco jiného je však situace, kdyby vám dal někdo za úkol vyrobit valivé ložisko pro podvozek nějakého dopravního prostředku. Ložisko bude zapotřebí přesně osadit na hřídel v určité toleranci, a otvor bude muset být zhotoven s velkou přesností a jakostí povrchu.
Při výrobě ložisek vám už vrták stačit nebude, tam bude zapotřebí použít jiný nástroj – mnohem přesnější, a tehdy je ten správný čas na využití výhrubníku a výstružníku.
Nejprve se předvrtá otvor vrtákem patřičného průměru, aby bylo možné z obrobku odebrat třísku výhrubníkem. Pomocí výhrubníku se otvor zpřesní rozměrově i tvarově, ale to ještě pro výrobu ložisek stačit nebude, po vyhrubování musí přijít na řadu vystružování, např. stavitelným výstružníkem.
Čím více řezných ploch, tím větší přesnost
Ve strojírenství platí v zásadě jisté pravidlo, že čím více břitů u rotačního nástroje, tím větší přesnosti lze při výrobě dosáhnout. Proto je vám zřejmě jasné, že vrták, který má na dříku břity jen dva, že otvor jím zhotovený příliš přesný nebude. Výhrubník je na tom o poznání lépe, výhrubníky mají obvykle čtyři břity, ovšem pro zhotovení velmi přesných otvorů nejsou plně dostačující a nemohou konkurovat výstružníkům se šesti až dvanácti zuby, a u některých nástrojů až s osmnácti zuby.
Zároveň byste měli vědět, že čím více břitů nástroj má, a čím přesnější otvory zhotovuje, tím vyšší také bude jeho pořizovací cena.
