My ženy to máme s muži někdy opravdu hodně složité. A já jsem toho příkladem. Protože si pamatuji, jak můj první přítel byl takový, že si rád dal opravdu pivo a taky hrál moc často karty. A to fakt velmi často, že až mě to překvapovalo, jako má přítel výdrž. Do začátku mi to nevadilo, protože jsme byli oba dva mladí a hráli jsme spolu karty taky v hospodě s ostatními. Byla to docela zábava. Dát si pivo, cigaretu a taky hrát karty nebo někdy poker či občas šachy. Muži prostě rádi hrají hospodské hry. Jenomže postupem času, když už to bylo opravdu každý den a velmi často, tak mě to začalo nudit. A po tom roce, co jsme spolu byli, jsem zatoužila už po něčem vážnějším. Chtěla jsem vážnější vztah a taky, abychom spolu bydleli. Jenomže když jsem tohle řekla svému příteli, tak se mi začala smát. Prý je mu teprve třicet let, takže si chce teprve užívat.
Že usadí se až nějak ve čtyřiceti letech. Cože? Jak to mám chápat? Tohle je naprosto špatně a na mě by to bylo pozdě. Teď už jenom vzhledem k tomu, že jsem byla o rok starší než on. Takže až by můj přítel chtěl mít dítě, tak mně by už bylo čtyřicet jedna let. A to sami víte, že to opravdu pozdě. A někdy si říkám, jak ti muži přemýšlí.
Opravdu jim nedochází, že my ženy máme naši plodnost omezenou? Samozřejmě, že my ženy můžeme taky mít dítě klidně ve čtyřiceti letech, ale zase muž klidně i v sedmdesáti letech mohou mít dítě. Je to docela nespravedlivé, ale já jsem za to ráda. Nedokážu si představit, že bych třeba v šedesáti teprve měla rodit první dítě. Bylo by to hrozné a mé klouby by to asi už takovou váhu těla neunesli. Klouby se prostě časem opotřebí a už tomu nic nepomůže. Takže milí pánové, uvědomte si, že vaše atraktivita není stála, stejně tak jako naše plodnost. Ale na druhou stranu, my ženy bych si bez vás mužů asi moc neporadili. Jste skvělí.